Kateřina Lustigová - blogerka roku
Blogerka roku 2016:

Jak už je u mě zvykem, občas mám potřebu okomentovat nějaký události víc, než je potřeba a Blogerka roku je jedna z nich.

Období října a listopadu patří už několik let v blogerskym prostředí anketě Blogerka roku, nově Czech Blog Awards. Každej rok to probíhá stejně a každej rok se řeší pořád to samý dokola. Kdo si to zaslouží, kdo si to nezaslouží, všichni dopředu odhadujou, jak to dopadne a blogerky jsou pak pod dost velkym tlakem. Kolikrát i padaj názory, že by bylo lepší, kdyby ta soutěž vůbec nebyla. Přemejšlela jsem o tom a myslím si, že to není pravda.

Kdyby tahle soutěž nebyla, tak by spousta blogerek nedostala tolik potřebný energie pro svoje další příspěvky. Já osobně to beru tak, že do soutěže posílají hlasy čtenáři a diváci a pro nás jako tvůrce je to ta nejcennější zpětná vazba, jaká vůbec může bejt. Hodně lidí si myslí, že mají šanci jenom blogerky s největším počtem odběratelů, ale už minulej rok se ukázalo, že tohle pravidlo rozhodně neplatí. Minulej rok jsem například vyhrála kategorii Objev roku i přes to, že jsem byla přesvědčená, že se to stát vzhledem k počtu odběratelů jinejch blogerek nemůže. Stejně tak dopadla například i kategorie Life nebo Video. Mě osobně to neskutečně nakoplo a uvědomila jsem si, že moje tvorba opravdu lidi baví a dodalo mi to energii do dalšího tvoření. Možná si řeknete, že bych tu energii měla mít i bez nějaký ceny a máte pravdu. Určitě bych tu energii dál měla a dělala to dál co nejlíp, ale ten pocit podpory od čtenářů je prostě nepopsatelnej hnací motor. Je to vlastně i takovej závazek k tomu bejt fakt aktivní a lepší. Soutěž tak může nakopnout do blogování například začínající blogerky, který nemaj ještě takovou důvěru v sebe sama. Tak jsem to měla loni totiž i já.

Na jednu stranu se vždycky na tohle období těším a na druhou stranu si říkám, už aby to bylo zase za náma. Je to zvláštní pocit, kterej nedokážu moc dobře popsat. Asi hlavně proto, že se po vyhlašování vždycky na výherkyně sesype vlna kritiky a komentářů, jak si to nezasloužily a že měl vyhrát někdo jinej. Asi je to ten tlak a očekávání ostatních. Minulej rok jsem si tím prošla dvakrát – jednou na Blogerce roku a podruhý na soutěži Food blog roku. Nejdřív jsem si to hodně brala a říkala jsem si, že tahle blogerka je určitě lepší než já a támhleta taky a že si to přece nezasloužím. Snažila jsem se pořád někomu vyrovnat. Jenže pak jsem si uvědomila, že blogování není o tom, jestli je člověk profesionální fotograf nebo kuchař a že právě moje „neprofesionalita“ je asi to, co maj na mně čtenáři rádi. Díky těm cenám jsem začala bejt víc sama sebou a uvědomila si, že snaha někoho dohnat a někomu se přiblížit je v blogování spíš na škodu. A taky jsem se konečně přestala stresovat tím, že jako food blogerka neumím moc krájet, neudělám perfektní Beef Wellington a nemám doma dvacet druhů pozadí. Jedinej kdo si totiž myslel, že je to potřeba, jsem byla já sama a né vy.

Poslední, co bych k tomuhle tématu chtěla dodat je, že by se blogerky rozhodně neměly stydět a naprosto s čistým svědomím a s hrdostí si o ten hlas říct. Docela rozšířený u těhle příspěvků s žádostí o hlas je totiž neříct to napřímo a vlastně tak nějak oklikou naznačit, že teda by bylo fajn, kdybyste jim ten hlas poslali. Já na to žádnou oklikou jít nechci, protože budu upřímně šťastná, když ten hlas pošlete zrovna mě.

No a teď už jenom krátce na závěr. Připravte se na to, že pokud sledujete blogerskej svět, tak do 23.11.2016 budete všude vidět a slyšet jenom o týhle soutěži. Všude budou odkazy na zasílání hlasů, diskuze komu kdo dal hlas a články podobný tomuhle. Ale je to dobře. Je dobře, že blogerky soutěžej a chtěj, aby čtenáři zhodnotili jejich práci. Protože kdyby tyhle soutěže nebyly, tak by kvalita blogů třeba nebyla tam, kde je dneska.

Předem za všechny hlasy moc děkuju, neskutečně si vážím každý podpory♥

K.

PODPOŘIT SVÝM HLASEM MĚ MŮŽETE ZDE

Ikona Blogerka 2