Kateřina Lustigová - blogerka roku
Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.
#AdekSKatlouVJaponsku, 8.díl:

Procházka k Osaka castle, sakurový šílenství a první praní prádla v Japonsku…

6.4.2017 

Po probuzení asi deset minut koukám na ten prstýnek a pořád tomu nemůžu uvěřit. Člověk o tom tak nějak pořád sní, představuje si, jaký to asi jednou bude a najednou je to tady. Navíc ještě hezčí, než jsem si to kdy představovala. Jsem fakt nejvíc šťastná a nemohla jsem si vybrat lepšího kluka, fakt. Ještě když mi pak vyprávěl, jak to pašoval přes kontroly a jak to chtěl udělat už u Mount Fuji. Chudák na to musel pořád myslet.

Dáváme sprchu, balíme s sebou prádlo na vyprání a jdeme hledat prádelnu. Podle mapky by to mělo bejt tady kousek za rohem od hostelu. Nějak to nemůžeme najít, tak se ptáme na cestu pána na ulici. Ten zabíhá do nějakýho kanclu, kde jsou další tři lidi a kreslej nám plánek, jak to najdem. Japonci jsou prostě neuvěřitelně hodný a se vším vám strašně rádi pomůžou. Prádelnu s jejich pomocí najdeme, ale absolutně nechápeme, jak ji použít. Všude jsou jenom japonský znaky a fakt netušíme co a jak. Nakonec bereme prádlo s sebou do Osaky a budeme doufat, že tam bude prádelna s anglickym návodem. Když vystupujeme v Osace, nějak nemáme plán. Jdeme směrem k prádelně, ale pak nám přijde zbytečný zabít denní světlo v prádelně, tak se vracíme na Osaka station. Tam zamykáme do skřínky naše prádlo, abysme ho netahali s sebou, dáváme rychlej burger (občas je prostě potřeba to japonský jídlo proložit) a jedeme směr Osaka castle.

Když vystoupíme, nechápeme, kolik je všude sakur. K Osaka castle se jde podél řeky obřím parkem a všude kvetou sakury, pod kterejma sedí Japonci, grilujou a prostě jedou Hanami. Je to neskutečně krásný a má to fakt jedinečnou atmosféru. Tomuhle říkám sakurový šílenství. Děláme asi tisíc fotek se sakurou, bez sakury, se sakurou a castlem, castlu bez sakury a tak. Pak se procházíme ještě chvíli městem a jedeme zase směr Osaka station. Ono ta procházka kolem toho zámku dala celkem zabrat. Na zastávce vyzvedáváme prádlo ze skřínky a jdeme do prádelny. Najdeme ji celkem snadno díky radám slečny z informací na nádraží.

Hned u vstupu jsou bačkory a než vejdete dovnitř, musíte se přezout. Návod tady samozřejmě anglicky neni, takže se snažíme to nějak rozluštit z japonštiny. V tu chvíli si přichází mladej Japonec vyprat prádlo, tak pozorujeme, co dělá a uděláme to samý. On má teda na to nějakou kartu, ale vypadá to, že se nemusí nic mačkat a jenom se tam hodí peníze. Je tady několik velikostí praček i sušiček, takže si můžete vybrat podle množství prádla. Adam musí jít ještě rozměnit, protože to bere jenom mince v hodnotě 100¥. Házíme tam 300¥ a v tu chvíli to začíná samo prát. Na hodinách se odpočítává 30 minut a my tak máme čas. Adam rozřazuje fotky a já píšu deník. Vypraný prádlo přendavám na jezdící košíček a převážím ho do sušičky. Tam házíme dalších 400¥ a sušit se to bude 40 minut. Máme tím pádem další čas na psaní a fotky. Já u toho ujídám edamame fazolky a jsem spokojená. Po vysušení prádlo skládám do tašky a jedeme směr hostel. Tyhle prádelny jsou super věc. Díky nim si nemusíte brát s sebou zbytečně moc oblečení a každej tejden si za pár korun vyperete. Z prádelny jsme chtěli původně jet ještě do centra, ale jsme docela unavený a pro dnešek to balíme. Ono se ty každodenní procházky v člověku nastřádaj a fakt to na nás padá. Navíc není vůbec hezky. Jedeme teda domů, tam píšu ještě deník a jdeme spát. Zejtra má celej den pršet, tak jsem zvědavá, co vymyslíme.

DNEŠNÍ ÚTRATA: 4427¥

Upršenej den v Osace, obchodní centrum HEP FIVE, šipky, bubnování, hry a tak…

7.4.2017 

Jak jsme tak trošku předpokládali, dneska neni úplně nejlepší počasí. Prší a je celkem chladno, tak volíme na dnešek variantu zábavy pod střechou. Stejně jsme měli v plánu se podívat do nějakýho jejich nákupáku a zábavního centra. Ve vlaku snídáme banány, zelenej čaj a jedeme na Umeda station. Ze stanice vcházíme do Hep Five obchodního centra, kde nám hned u vstupu nad hlavou visí obří a asi 20 metrů dlouhá červená velryba. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to klasický obchodní centrum, což pro Japonce určitě je, ale my skoro v každým obchodě, kam jdeme, trávíme aspoň deset minut. Maj tu dost velký šílenosti a nás baví všechno zkoumat. Kabelky ve tvaru rádia nebo plechovky, ujetý obaly na telefon, všechny ty jejich vychytávky. Prostě si představte věci a oblečení z Aliexpress nebo Ebay pod jednou střechou.

Po asi DVOU HODINÁCH, přecházíme do vyšších pater centra, kde je jeho další část. Jmenuje se Joypolis a je to několik pater zábavy. V jedný části je vstup do obřího červenýho kola, který je součást centra a můžete se na něm svézt. Je z něj určitě super výhled na město. Normálně bysme na něj hned šli, ale je fakt hnusně a nebylo by nic vidět. Procházíme asi tři patra a přijdu si jak na Matějský. Všude automaty na vytahování plyšáků a různý atrakce. Pak je tady třeba celý patro fotobudek, před kterejma jsou obří zrcadla a u nich stojí Japonky s kulmama, řasenkama a zkrášlujou se před focením. Moc teda nechápu proč, protože my se v tý budce fotili s Luckou a Irenkou v Tokiu taky a make-up i vlasy vám to upraví automaticky. Adam vypadal jak malá Japonečka.

Různě jsou tady taky takový herní budky a v každý se hraje něco jinýho. Adam zkouší nějakou, kde loví vysavačem duchy. Ten vysavač drží v ruce a na něm mačká tlačítka. Je vtipný u toho Adama sledovat, protože se na to děsně soustředí a prožívá to. Pak jdeme dál a vidíme nějakou atrakci Wild river. Jsou to nějaký sedačky, který s váma odjedou před plátno, různě se kejvou a sjíždíte v nich jakoby řeku. Pak vidíme to samý, akorát s lítáním a kupujeme nějakej výhodnější ticket na pět vstupů za cenu čtyř. Jdeme nejdřív na Wild river, kterou uvádí Japonka s dost výraznym hlasem. Vzhledem k tomu, že jezdíme celkem pravidelně do různejch velkejch zábavních parků, tohle s našim adrenalinem nic neudělalo. Co nám přijde ale vtipný, že celou tu jízdu komentuje živě ta Japonka. Přitom ta jízda je pokaždý stejná a mohli by to mít namluvený. Po sjíždění řeky si jdeme trošku zalítat na virtuální paragliding. Je to atrakce, která má ty držadla, zajede s váma zase před plátno a vy letíte, ovládáte směr letu tim strojem a musíte sbírat body. U toho se dost dobře bavíme, musim říct, a navíc zdárně doletíme do cíle na 39. místě z těch, co letěli ten den. Nádhera. Zbejvá nám ještě jeden lístek, tak jde Adam do nějakýho Horror house. Já čekám venku a když se Adam vrací, tak se směje. Z toho nějak usuzuju, že to zas tak hororový nebylo. Za mě je pak jednoznačně nejlepší bubnování. Máte paličky, vyberete si písničku a musíte bubnovat do rytmu. Je to občas fakt hardcore, protože musíte na každou barvu ťuknout někam jinam a někdy musíte i oběma paličkama. Nejvíc se u toho smějem. Po hrách se jdeme najíst a dáváme si jeden korejskej bibimbap a pak něco podobnýho akorát s kuřetem. Je to miska s rejží, zeleninou, vepřovým masem, žloutkem a mořskou řasou. Při servírování miska syčí, takže se rejže ze spoda ještě hezky opeče. Bylo to moc dobrý a my mizíme z týhle budovy, kde jsme strávili skoro celej den.

Venku pořád dost prší a my se vydáváme směrem k metru. Adam ale najednou naproti přes ulici zahlídne na deseti patrový budově nápis Darts a musíme tam hned jít. Od začátku mluví o tom, že si tady někde chce zahrát šipky, tak jdeme. Kdo to nevíte, tak Adam posledního půl roku má novou tradici a jednou za tejden chodí s klukama na šipky. Já se tomu trošku směju, protože mi přijde, že to hrajou v hospodě jenom starší lidi. Ve skutečnosti mám ale radost, že maj s klukama nějakou tradici a že je to tak baví. Než se vůbec k šipkám dostaneme, procházíme asi nejvíc šílenejma patrama her vůbec. Jsou to šílený rulety s robotama a milionem tlačítek, dostihy, kde plastový koně běhaj po dráze a lidi kolem toho sedí a sází a plochy, kde plavou ryby a vy je můžete virtuálně chytat. Pak se totálně zaseknu na týpkovi, co tancuje Dance revolution na dvou tanečních podložkách zároveň. Je v obleku a vedle má tašku z práce, takže evidentně odreagovačka po práci. Jede v takovym tempu, že mám pocit, že ho někdo zrychlil. Vydrží to několik písniček za sebou a pak totálně mokrej a vyřízenej slejzá dolu. Těhle tanečních bláznů tady sedí na lavičce hned několik.

Adam zkouší ještě nějakou Star wars cube, ve který jakoby letí a střílí a zabíjí a tak. Znáte to. Je z toho naprosto nadšenej. V předposledním patře jsou pak šipky a karaoke. Na karaoke se taky chystáme, ale asi to necháme na Tokio. Půjčujeme si šipky na půl hodiny a jdeme hrát oba dva. Adam má neskutečnou radost a já taky, když vidim, jak se nadšeně fotí klukům, aby jim ukázal, že trénuje. Zas nadšenej ale už neni, když ho druhou hru porazim. Já vůbec nejsem soutěživej typ člověka, ale Adam je dost. Ostatní hry vyhrává, ale celkem těsně. Občas to byly pro něj nervy. Na to, že to nehraju vůbec a házim to tam nějak náhodně, tak dobrej výkon. Po šipkách už jedeme fakt domu. Venku nepřestává lejt a jsme dost unavený. Jako každej večer třídíme fotky, deníkujeme a jdeme spát.

DNEŠNÍ ÚTRATA: 5086¥

K.

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.